Home \\ Shows // Lyrics \\ Media // Contact


* English translation here.

Peltier:

Pohlédli jsme někdy do takové temnoty? Zažili nucený celibát a odříkání?
Desítky let života v temné cele. Jak dlouho nespatřil svobodně tento svět?
Jak dlouho nespatří svobodně slunce zářit?!

Přes dvacet let je vše, co známe. Jeho život v temnotě bez svobody.

Desítky let otupí každý břit, jen lež stále řeže.
Nedokážeme ani pomyslet na to, co prožívá.
Temná cela, desítky let života pro cizí lež. Vězněm ve vlastní zemi.

Jeho život v temné cele, v zemi, která předstírá kolébku svobody!

- Tato skladba je věnována muži, který možná nevinně tráví tři desítky let ve vězení. V zemi, která kdysi patřila jeho lidu, který byl masakrován přistěhovalci z evropy. Lidu, který byl ponížen, jehož kultura byla rozdupána. Kultura, která dokázala dlouho existovat v souznění se zemí ve které žili. Zemi kterou si přivlastnili ti, kteří dnes chtějí diktovat celému světu co a jak je správné. Já vím jen to, správné není zabíjet, utlačovat, rozdupávat a ponižovat. Cítím hluboký smutek, když si jen pokusím představit, jak tomuto muži musí být. Nelze si to představit!

68:

Šedesátá léta, prohnilá tradice, zradila levice!
Statisíce v ulicích pro ideu svobody, pro ideu bratrství.
Revolta ze solidarity. Jak mnoho věřili, že změní tento svět.

Věřím v čas, kdy ideje zas vzplanou v očích mas.

Energie ztracena, mocný se třásli.
Duch těch chvil zůstává. Vystoupí z prachu dějin později.
Děkuji vám za naději.

- Rok 1968 byl rokem, kdy jsme ztratili jednu z šancí, ale dostali naději, že v mnohém záleží jen na nás, abychom mocným řekli dost. V západní evropě došlo ke statisícovým protestům. Také se ukázalo jak jsou tradiční „levicové“ politické strany zkorumpované, jak není představa o svobodném světě jejich. Mocní se opravdu třásli, francouzský prezident De Gol opustil ze strachu zemi. Cíle nebyli naplněny, ale přesto se něco změnilo. Pro nás z toho vyplývá jedno a to, že někdy možná přijde ta správná šance. I když ji možná nezažiji, děkuji, všem těm, za naději.

Zatraceni:

Zatraceni v počátku věků svých životů. Zrozeni v době bez hrdinství.
Poslední generace lidství. V érách, kdy kapitál je víc než stvořitelé.

Zatraceni zrozením do doby beze snů. Zrozeni do iluze svobody.
V přemnohém moři voleb a rozhodnutí, kdy pravá svoboda je fatamorgánou nikoho.

Zatraceni v soumraku posledních bájí.
Zrozeni do éry po člověku.

Zatraceni zrozením, zrozeni k zatracení.
Zatraceni životem, zrozeni do prokletí.

- Je text o tom, jak se někdy probírám do tohoto světa, jak ho vnímám, jak se bojím, že vše o co se snažíme je marné a jen pro smích těm, kteří jsou u kormidla a pomalu celou naši loď ženou vstříc útesům o které se roztříštíme, ač vinni, či nevinni. Je o mé občasné beznaději a smutku, který mě někdy naplní natolik, že přemýšlím o tom, jestli má, ale i další existence mají vůbec nějaký smysl. O momentech, kdy vidím jak konzum dokáže být jediným smyslem života některých lidí. Je o okamžicích mého pocitu neúnosnosti existence. O chvílích, kdy se cítím zrozen k zatracení.

Slzy krve:

Pláč krve z našich očí, pro vše, co nás pokouší.
Kapky krve v našich očích, pro tu zem, co se dotáčí.

Pláč krve z našich očí, za vše, co člověk dopouští.
Kapky krve v našich očích, jak najednou davy rozvášní.

Pláč krve z našich očí, pro smutek, který přichází.
Kapky krve v našich očích, jak bolí, když tě opouští.

Pláč stéká dovnitř, slzy krve, máš jich plná ústa.
Máš jich plné tělo. Jsou jediné co zbývá - beznaděj.
Beznaděj v kapkách krve.

Tak protři svoje oči, setři slzy krve.
Vypusť beznaděj ze svých útrob.
Znovu povstaň z rukou vztyčenou.

- Tato skaldba vychází z předchozí, ale je o krok dál. Je o překonání i toho nejhoršího, o překonání pocitu nejhlubšího smutku ať je zapřičiněn čímkoliv, skutečnostmi osobními nebo globálními. Nakonec má cenu znovu vstát a s tím vším bojovat a překónávat to, i kdyby to němělo vůbec žádný smysl. Největším smylem, je právě to samotné překonávání něčeho, co nás donucuje k pádu na kolena.

Vnitřní lhář:

Mé přesvědčení, pro které jsem dřív bojoval
už ztratilo své kouzlo a já marně hledám příčinu.

Je čas podívat se pravdě do očí a najít v sobě lháře.
Je čas zpytovat své svědomí a přijmout vinu.
Je čas při pohledu do zrcadla plivnout si do tváře.
Je čas zeptat se sám sebe.

Bylo něco z toho skutečné nebo to byla jen póza?

- Někdy něco slepě přijímáme a je to hloupé. Někdy něco slepě opouštíme a pošpiňujeme proto, aby nás s tím nikdo náhodou nespojoval a je to stejně hloupé! Na počátku chci více přemýšlet a na konci více zvažovat, abych se mohl i po čase hrdě přihlásit k vlastní minulosti.

* Všechny texty a komentáře napsal Luo, až na text "Vnitřní lhář" - Panky.